„If It Ain´t Heavy, It Ain´t Shit“ (Wino)
Britové mají BLACK SABBATH, Američané SAINT VITUS. I oni nabyli nezpochybnitelného postavení v rockové historii, avšak na rozdíl od svých několikanásobně slavnějších kolegů, jimiž se nechali inspirovat nejen volbou jména, zůstali po celou dobu existence uvězněni v undergroundu. V začátcích vydávali u hardcorového labelu SST a koncertovali s BLACK FLAG, přičemž reakce publika bývaly – kulantně řečeno – odmítavé.
Nyní se však píše rok 2012 a po kapele již nikdo flašky od piva nehází. Několik odehraných koncertů a následně i nová deska vzbudily poměrně velké nadšení - vždyť se jedná o první nahrávku se Scottem „Wino“ Weinrichem u mikrofonu po více než 20 letech! Kapela se tak oklikou navrací k sestavě z kultovního alba „Born Too Late“, bohužel však již bez zesnulého bubeníka Armanda Acosty (jako jeho nástupce byl vybrán mladší kolega Henry Vasquez).

Nutno podotknout, že skládat zatraceně dobré písně nezapomněli pánové ani náhodou. Jasně, Wino nedal kytaru z ruky a jeho příznivci mají jistě dobře naposlouchánu jeho sólovou tvorbu i další projekty, na nichž se v posledních letech podílel (mj. SHRINEBUILDER, kde se setkal s dalšími legendami amerického hudebního podzemí), ale ostatní zas až tak aktivní nebyli. Možná i proto kvalita první studiové nahrávky SAINT VITUS po nějakých sedmnácti letech příjemně překvapí.
„Lillie: F-65“ (jinak též označení barbiturátu, s nímž si ústřední mozek SAINT VITUS Dave Chandler svého času údajně velice dobře rozuměl) je jako návrat v čase o nějakých pětadvacet let nazpátek. Pro typicky hutný sabbathovský doom metal s jednou odbočkou v podobě „Vertigo“ (prostor pro Wina a jeho oblíbenou akustickou kytárku) lze asi jen těžko hledat slova modernity.
Pouze drobné obsahové nuance a soudobý zvuk napoví, že se již nepíší léta osmdesátá. S hráčskou suverenitou padesátiletých matadorů a mladistvým zápalem nadšenců zahraný materiál dokazuje, že ani zakonzervovaný doom metal tradičního střihu ještě neřekl poslední slovo. Stačí zapojit srdce.
„Heaven Can´t Help Us
Hell Puts Us Down
That´s What It´s Like On
The Bleeding Ground“